Kalahari Hanka maláHory, lesní mýtina, rybníček, útulný penzion … a deset žen. Vlastně jedenáct s paní majitelkou. A k tomu jedna psí slečna. Na chvíli se objevil i muž, aby splnil roli lovce a chytil pro nás pstruhy k obědu – jak symbolické J

Sešly jsme se, abychom prožily od pátku do neděle společný čas a naplnily ho jógou a odpočinkem v mnoha podobách. Mě, která tuto akci připravovala, těšilo už na začátku, že téměř všechny účastnice znám. Tahle partička předznamenávala příjemně strávený víkend. Jedinou velkou neznámou bylo počasí, ale bohové (nebo spíš bohyně?) hor vyslyšeli mé prosby a seslali nám nebe bez mráčku, teplo a slunce.

Užívaly jsme si cvičení pod širou oblohou, propojovaly se se zemí pod sebou, cítily měkkou hebkou trávu pod nohama, ráno plnou rosy, odpoledne hřejivou, nasávaly všechny vůně, poslouchaly zvuky lesa … a radovaly se z krásných malých překvapení. Vždyť jen otevřít oči po relaxaci a jako první vidět srpek měsíce hned kousek od zářícího slunce, nebo zelené špičky smrků tvořící kruh, je opravdu krásná kulisa, kterou nikde jinde než v přírodě, ani v té sebekrásnější tělocvičně nebo studiu, nezažijete. Příroda nám poskytla svou náruč a umožnila nám naladit se na kvalitu všech čtyř živlů, které ji utvářejí. A když se vše kolem nás ztišilo, louku pohltila tma a jen luna a hvězdy posílaly svou zář, nastal krásný čas sdílení v ženském kruhu. V období sklizně a hojnosti, které jsou oslavou plodnosti matky Země, jsme my ženy, nositelky tvůrčí plodivé síly, vytvořily samy pro sebe kruh důvěry, vzájemné podpory a pochopení. A tak se poprvé ženský kruh Ženství jako dar konal jinde než na Andělce.

05Kalahari Bohyně 2 malá

Když jsme se v neděli odpoledne loučily, bylo jasné, že to není na dlouho. Čekají nás další společné hodiny s jógou, ale možná také při kávě, anebo úplně někde jinde. Pro tuto chvíli jsme se odpočaté a nabité energií vracely domů, ke svým nejbližším.

A když jsem týž večer seděla venku na terase, sluníčko zapadalo, vlevo vedle mě na lavičce hrál můj muž na kytaru, vpravo se ze dveří ozývaly tóny klavíru, na který náš syn hrál mou oblíbenou hudbu Amélie z Montmartru a u nohou mi ležela má zlatá vlčice, rozplývala jsem se blahem, s pocity hluboké radosti z bytí. Všemu a všem děkuji.