Obrazek  
  
 

Je začátek února. Po dlouhém období mrazů a přívalu sněhu se znatelně oteplilo. Teplota nad nulou a sluníčko o nedělním odpoledni dnes lákalo nejen na procházku. V okolních zahradách zavládl neobvyklý ruch, mnoho z nás se snažilo využít vhodnou dobu pro potřebné činnosti venku, na které v krutých mrazech není příjemné ani pomyslet.

Když jsem tak uklízela domeček naší psí slečny a větrala její podušky, zanesly mě vzpomínky hodně daleko od zimní scenérie kolem mě, do krajin mnohem teplejších. Vzpomněla jsem si na vyprávění mé drahé přítelkyně z Korfu. V létě jsem se jí ptala, co v řečtině znamená název hotelu, kde jsme právě bydleli. Dozvěděla jsem se, že Alkionis je řecké pojmenování pro ledňáčka. Hodně mě tehdy překvapilo, že by na tomto středomořském ostrově znali krásného ptáčka, který býval hrdinou mé první dětské knížky. Znáte to, každý máme takové ty úplně první zážitky z dětství, které možná ani nejsou pravými vzpomínkami, ale díky fotografiím je máme vryté pod kůží jako ty nejranější životní zkušenosti. Já vidím sama sebe jako batole sedící na koberci a přede mnou leží na zemi velká obrazová kniha zvířat. Dokázala jsem si ji k radosti mých rodičů prý prohlížet hodně často a hodně dlouho. Mými největšími oblíbenci byly dudek („Dudu“ …!), rys („Čičí“…!) … a ledňáček. Později jsem si svou náklonnost pro tohoto nápadně barevného opeřence vysvětlila tím, že patří k lednu stejně jako já, v lednu narozená.

Mária mi však vysvětlila, že ledňáček opravdu ke Korfu patří, a dokonce ho místní spojují s velmi příjemným „svátkem“ uprostřed zimy. Říkají mu Alkionidis. Tento čas nastává na přelomu ledna a února, kdy se najednou na pár dní uprostřed zimy objeví téměř letní počasí, oteplí se až na 20°C! Všichni pak pospíchají, aby stihli vyklepat koberce a vykonali jiné domácí práce, od kterých je chladné a vlhké zimní klima odrazuje. Tato zimní přestávka se pravidelně rok co rok opakuje. Říká se, že se tak děje proto, aby na Korfu mohli přiletět ledňáčci …

Letošní leden byl pro mě výjimečný tím, že jsem tak jako snad nikdy velmi často dostávala zprávy o narození miminek. A tak mě napadlo, že i tato děťátka jsou takovými „ledňáčky“, posly, kteří vnášejí uprostřed zimy do života lidí kolem sebe ty nejradostnější chvíle. Já i má drahá korfuská přítelkyně Mária k nim patříme také J

P.S. Ještě jsem se nestačila Márii zeptat, zda i u nich již letos nastal čas ledňáčků. Za to však vím, že čáp k nim přiletí v červnu J