Parga domy 

„Každej jsme hold ňákej.“ Někdo otevře oči a hned by zpíval, jak na světě je krásně, a jinému stačí málo a celý den má zkažený. V druhém případě budete rádi, že dotyčného jen zahlédnete na druhé straně ulice. A pak jsou lidi, kteří se letmo mihnou naším životem, a přesto na ně v dobrém nezapomeneme. Dovolená je ideálním časem pro taková náhodná setkání… 

Parga je přímořské řecké městečko, které má charisma. Je vystavěné jako amfiteátr kolem přístavu. Barevné domečky jsou vesele rozeseté po svazích a poskytují svým obyvatelům úchvatné výhledy na Jónské moře a zálivy, kterými se do pevniny vnořuje. Místo jako stvořené pro romantickou dovolenou jen ve dvou. Přesně na takovou dovolenou jsme do Pargy přijeli. Po dlouhé době jsme využili služeb české cestovní kanceláře. Už při transferu z letiště jsme se cítili nezvykle, že všude kolem nás zní čeština. Slečna průvodkyně byla roztomile zábavná a až později jsme s vděkem ocenili její praktické rady. Svou bezprostředností nakazila většinu účastníků našeho zájezdu a ti se už na první informativní schůzce spontánně zapojili do diskuse na mnohá témata. První prožitý den přinesl i významné zážitky. Moji pozornost zaujal nedaleko stojící pán sugestivně líčící, že majitelka penzionu, kde jsou ubytovaní, s nimi sice srdečně klábosí, „ale ty použité toaleťáky stejně nakonec nevynese! …“ (Každý, kdo pobýval v Řecku, ví, o jakou delikátnost nejvyšší důležitosti se jedná. Použité toaletní papíry se totiž neházejí jako jinde v Evropě do klozetu, ale to odpadkového koše …) Po těchto slovech doprovázených velmi specifickou intonací jsem nemohla jinak, než si tohoto pána zapamatovat. Během našeho dovolenkování v Parze nás s ním a jeho paní spojilo pár nedlouhých setkání, která nám z paměti ale jen tak nevymizí.

Parga - ostrůvek

 Hned následující večer jsme na něj a jeho partnerku narazili znovu. Sešli jsme se při pokusu pronajmout si auto. Čekání na slečnu delegátku bylo skvělou příležitostí se s touto zábavnou dvojkou lépe seznámit. Ona byla dáma s oranžovými vlasy, o hlavu vyšší než její manžel, sršící vtipnými glosami pronášenými s kamennou tváří. On elegantní mužíček vykazující známky silného perfekcionismu, jen nasadit klotové rukávy a posadit ho za úřednický stůl. Ale jeho výrazná mimika a rozmáchlá gesta naznačovaly, že v žádném případě nebude nudným patronem

Ti dva byli manželé, a jak jsme se později dozvěděli, byli i rodiči dospělého syna. Měli stejné příjmení jako moji příbuzní z Teplic. Nemohla jsem se nezeptat, odkud že jsou, jestli snad právě z Teplic? Pán razantně zvolal: „ No z Brna! – Z Teplic? – Ale to vůůbec nééé!“ a s otočkou doplněnou odmítavým gestem dotaženým laškovným mávnutím pravého zápěstí, kterým nám připomněl našeho kamaráda gaye, se od nás odvrátil…

Půjčení auta v Parze není bez problému. Ceny jsou na řecké poměry nebývale vysoké a pojistné podmínky výhodné jen pro půjčovnu. Naši brněnští kolegové si pronajali auto na šest dní, a když ho včetně kauce zaplatili, on se k nám otočil se slovy: „ Připadám si jako bych si právě koupil dům…“ 

Páteční ráno vybízí vstát časně – v Parze se koná trh. Svou rozespalost překonávám lačností po čerstvé zelenině a ovoci, dozrálém pod středozemním sluncem. U tržiště potkáváme naše známé Brňáky. Oni si již své ulovili. Jen chvíli si vyměňujeme cestovatelské zážitky a pak již velmi spěchají vařit snídani. Budou mít vajíčka naměkko. Úplně čerstvá! Trhovkyně se prý tvářila, jakoby je právě snesla… Tak ani minutu nazmar, ať jim nezestárnou!

Parga - nábřeží

Kavárny u přístavu jsou ideální pozorovatelnou a místem setkání. Nad kávou se skvěle klábosí. O to líp, když se počasí zblázní a celý den prší. Přesně tak jako jednoho odpoledne, kdy jsme s našimi zájezdovými kolegy z Moravy virtuálně cestovali po Krétě. Dostalo se nám neocenitelných postřehů z jižního pobřeží, městečka Ira Petra: „My jsme tam koukali, kde vzali tolik bezdomovců …(?) A oni to byli hippies! Starý lidi s dlouhýma vlasama. Angličani, který tam zůstali žít a všechny ve vesnici naučili anglicky. Skvěle se tam domluvíte! – No hned mě to místo o to víc láká… Manželé se náhle zvedají, prý jim za pár hodin letí letadlo. Pán se loučí se slovy: „ Prší. Lidi namoknou. To bude zase v letadle smrad!“

Jo. Někoho s vámi spojí jen pár minut. Ale kdykoliv si na něj vzpomenete, znovu vám vykouzlí na tváři úsměv. Někteří prostě chodí světem a baví druhé J Díky za všechny takové lidičky! J