Pryč jsou doby, kdy byl člověk snažící se žít zdravě, považován za útlocitného podivína, v lepším případě za přecitlivělého hypochondra, který si bedlivě střeží, co jí a pije. Mockrát jsem slyšela, že nejlepší zelenina je ta přepasírovaná přes prasečí vnitřnosti, že není nad to pořádně si promastit žaludek ovárkem, škvarkama nebo klobáskou a nakonec i to, že tělo přece musí jít do hrobu zhuntované. Dneska je všechno jinak. Někdy se mi až zdá, že se honba za zdravým životním stylem stala celonárodním sportem. Pečovat o sebe po všech stránkách je zkrátka moderní. A tak nás média zahlcují zaručenými tipy na fungující diety, nejefektivnější druhy body building, nejúčinnější detox kúry, nejbáječnější wellness pobyty, … A výrobci se mohou přetrhnout, abychom si vybrali právě z jejich nabídky zázračných ozdravných preparátů všeho druhu, díky kterým budeme zdravější, krásnější, sebevědomější, úspěšnější a jistojistě i šťastnější.

Ženy si často vyměňují zasvěcené informace o tom, podle které knihy kterého dietologického gurua drží dietu, a třeba se k nim v tom dnešním informačním smetišti ani nedostanou kritické názory jiných guruů, že právě ta jimi vybraná dieta je velkou zátěží na ledviny. Muži většinou mají k věcem jiný přístup. Žádné hlubší zkoumání, radši rychle podniknout akci samotnou. Když muž dostane například radu, že by bylo dobré se teď na jaře očistit pomocí konzumace většího množství ovoce a zeleniny, vezme to po svém. Cestou do práce se staví v nejbližším supermarketu a po příchodu do kanceláře si v němém úžasu svých kolegů vybalí plnou igelitku svazků ředkviček, kedluben a salátů, prostě všeho jarního a zdravého, a během dne pak už jen chroupe a chroupe. Možná si dovedete představit, co taková doslova bomba plná vitamínů a vlákniny udělá se zažívacím traktem člověka, který se až doposud živil klasickou hospodskou stravou a jak dlouho ho tohle raw food šílenství bude bavit. 

Nevímco jím 

Módou se také stalo držení očistných půstů. Vždyť přestat jíst je tak jednoduché! Jednodušší než vybírat, co vlastně mám jíst. Nemusíme v podstatě dělat vůbec nic. Žádné nakupování, žádné vaření. Získáme tolik času navíc! Pak se třeba stane, jako v případě tatínka jedné mé známé, že očistný půst skončí tragicky. Její osmdesátiletý otec se totiž rozhodl, že je ten správný čas omladit svou tělesnou schránku dlouhodobým půstem. Tři celé týdny stařík nejedl, pouze pil vodu. Býval by vydržel i déle, ale do jeho plánů zasáhla nepředpokládaná událost. Navštívil ho dávný kamarád, kterého dlouhé věky neviděl, a to se muselo pořádně oslavit. Muži vyšli do ulic a zavzpomínali na dávná léta, kdy si uměli života náležitě užít. Kamarádčin tatínek v mžiku zapomněl na svůj půst a nevědomky ho ukončil pořádnou dávkou alkoholu. Jak to dopadlo? Jeho báječný flám skončil na ARU, jednotce intenzívní péče a dlouhodobě vážným stavem. No někdy se i ta nejlepší snaha obrátí proti nám. Nebo si ji proti sobě obrátíme my sami?

Kolikrát podléháme lákavým nabídkám vyzkoušet si něco nového. Co je nové a neokoukané, bývá IN. A my chceme být IN. Být IN znamená být zajímavý, mít se o čem bavit, překvapovat druhé. In buduje naši image, jsme prostě ve hře. Nejsme out aktuálního dění. Je právě moderní squash? Hurá, jdem do toho! Bolavá kolena musí vydržet. Běhá se půlmaratón? Párkrát se proběhnu po lese a dám to! A co bicram yoga? Prý je to super a skvěle se při ní hubne. Co na tom, že bytostně nesnáším horko… Dobré jsou taky takové ty vibrující cvičební plošinky. Slibují velmi efektivní cvičení – lepší výsledky za kratší dobu. Kdo si to vyzkoušel, ví, že cvičení opravdu dosáhne až do morku kostí. Výrobci těchto přístrojů vyzdvihují pozitivní výsledky, kterých cvičením na jejich vibračních strojích dosáhli především senioři! Říká se, že tělo prý nikdy nelže. Ale to moje mi hlásilo velké pochyby. Po mém vlastním testu jsem vyzpovídala několik seniorů, jak by se jim takové vibrační cvičeníčko líbilo? Majitelé zubních protéz byli nejistí a ženy taktně naznačovaly, že přece jen by byly opatrné vzhledem ke stavu jejich pánevního dna… Ony se totiž netřesou jen svaly, ale taky naše vnitřní orgány a všechny ty vazy, které je v našich útrobách drží na svém místě … ale vždyť což? Ve dvaceti bych si s tím nelámala hlavu. A když, tak přece existují výdobytky moderní medicíny s jejími podpůrnými páskami a síťkami …

Nevím co jím

Někdy si říkám, že se svět zbláznil.  A protože se těch bláznivin děje dost, občas se vytrácí hranice mezi těmi reálnými a vymyšlenými. Jsem majitelkou knihy „Víme, co jíme“. Napsala ji Lenka Žák, zvaná Biolenka, která je velkou propagátorkou zdravého vaření. Když jsem tento týden objevila na internetu titulek „Nevíme, co jíme“, nemohla jsem ho nechat bez povšimnutí. Prý jakýsi Američan šikovně podnikatelsky využil poznatku, že náš mozek až s určitou časovou prodlevou zjistí, co skutečně jíme. Této prodlevy můžeme využít k tomu, že si například pochutnáme na kusu uzeniny, zatímco náš mozek si myslí, že jíme banán, tedy něco zdravého, a celé tělo také podle tohoto vzorce „zdravě“ zafunguje. Z článku se nakonec vyklubal aprílový žertík. Mně ale napadá, že takových „žertíků“ je kolem nás spousta, jen nevíme, že to žertíky jsou.

Skutečně víme, co jíme? A skutečně vždycky víme, co děláme?