CingrlataUž ve druhé větě na svém blogu to píšu – jsem žena. Za 45 let života jsem se s tím stačila sžít a vlastně si nedovedu představit, že by to mohlo být jinak. Nedávno se mi vynořila myšlenka, že bych svůj další život chtěla opět prožít po boku svého muže, abychom si všechno mohli ještě jednou užít, ale vzápětí se důrazně přihlásilo naléhavé znepokojení, že bych v té dvojici vůbec nemusela být znovu ženou právě já … ani pomyslet!  I když nikdy jsem ten „ženský“ svět nikterak zvlášť neprožívala. Žádné holčičí partičky, na střední jsem chodila na gympl a i na zahraničním obchodě jsme měli kluků dost. Podle jedné teorie se holky dělí na holka-pes a holka-kočka. Já jsem typický pes. Kdybych si měla vybrat mezi společností chichotajícího se holčičího hloučku nebo skupinkou fajn chlapů, dala bych přednost tomu druhému. V rodině máme v poslední generaci téměř samé kluky a i většina našich přátel má syny. Když k nám náhodou zavítá rodina s nějakým děvčátkem, dlouho jsem z vysokých hlásků, výskání a jekotu dost nesvá. Není se co divit, že mám syna. Mými nejbližšími jsou manžel, syn, tatínek a bratr … někdy s nadsázkou přidávám, že alespoň za psa jsem si vybrala fenku. Mou nejlepší „přítelkyní“ je můj partner a považuju to za velkou výsadu a životní štěstí. Ale jako já bych nikdy nedokázala dát synovi to, co dostane od svého táty, i když jsem s ním taky stavěla bagry z Lega a hrála fotbal, tak ani já s mým mužem nemůžu sdílet ženský svět. Některé věci jsou prostě dané. 

Můj život je spojený se vzácnými ženskými dušemi, bohužel mnohé z nich jsou daleko, některé dokonce nejdál… To mám asi dáno osudem.  Před pár lety jsem si nad pracovním stolem vyvěsila takovou svou galerii předkyň a mezi své milované ženy zasadila svou fotku z dětství. Z téhle galerie čerpám čistou ženskou esenci a své ukotvení v ženském světě. Užívám si také několika skvělých ženských přátelství, i když některých opět jen na dálku. Ale když si na někoho stovky kilometrů vzdáleného s láskou vzpomenete a on vám téměř okamžitě napíše sms, jak se máte?, že na vás právě myslí,…to je taky fajn. Jindy zase v obchodě po očku trošku závistivě sledujete, jak si maminka s dospělou dcerou užívají společné nakupování a pak se jednou za rok procházíte se svou řeckou skoro-sestřičkou po korfuských uličkách a v jejím oblíbeném obchodě vybíráte kalhoty, abyste nakonec odešla právě s těmi, které nosí ona, protože prostě nebyly jiné, které by vám padly lépe a líbily se více…

S Márií

V posledních měsících jsem se do toho ženského světa ponořila víc, než bych čekala. Začalo to pracovním záměrem, pokračovalo sebezkoumáním, potvrzením dávno známého, objevováním nečekaného a ještě neskončeným báječným ženským sdílením. Nedávno jsem pracovně strávila šest dní s deseti skvělými ženami. Žádné laciné klábosení. Tady šlo o práci s těmi nejniternějšími prožitky. Hodně jsme se nasmály, ale došlo i na slzy z bolesti. Snad nikdy v životě jsem neprožila tolik času koncentrovaně jen v ženské společnosti. Bylo to zábavné, povznášející, hluboké, citlivé a poučné. Tolik rozdílných povah a osudů! A přesto, kolik toho máme společného. U každé z těchto žen jsem našla mnoho inspirace toho, co bych se od nich chtěla naučit, co mně samotné chybí. Ale zároveň, když si tak v paměti vybavím jejich tváře jedné po druhé a uvědomím si jejich jedinečnost, tak je mi jasné, že právě v tom, co nás odlišuje, je ukryto to pravé kouzlo. Takže, milá děvčata, ne abyste se moc měnily! Přesně takhle jste dokonalé. Díky za všechno! 

… Jo a dostala jsem chuť na šaty s puntíkama … (ale do lidušky s nima nepudu J)...