Promenády vždycky bývaly místem, kam člověk chodil, aby viděl a byl viděn. Přesně takhle si přestavuji, že to kdysi chodilo na lázeňských kolonádách. I těch karlovarských. V jejich slavnějších dobách, kdy se do věhlasných lázní sjížděla evropská smetánka. V posledním týdnu bylo ve Varech díky filmovému festivalu podobně živo. Návštěvníci obousměrně proudili mezi hotely Thermal a Pupp. A byli velmi pozorní. Žádné nepřítomné procházení davem jako na Václaváku. Tady každý zkoumavě zrakem sledoval každého protisměrně korzujícího kolemjdoucího. Až by člověka napadlo, jestli místo filmových fanoušků nepřijeli do Varů pátrající špioni. Důvod byl jasný: co kdyby se třeba právě za těmito slunečními brýlemi skrývala tvář nějaké filmové hvězdy?!

A když se člověk porozhlédl, některé slečny, dámy, ale i pánové si tak dali záležet na svém outfitu a vzhledu vůbec, že by klidně na nějakou star mohli být pasováni. Přesně to mě napadlo při pohledu na trojici dívek, „vystylovaných“ od hlavy až k patě. Už na ten první pohled bylo jasné, že co se týče kvality značek, do kterých se obléknou a vůbec toho všeho potřebného na svou úpravu, rozhodně nešetří, což potvrdily tím, že si ke své odpolední svačině objednaly i láhev Moëta. Náhodou pak seděly v restauraci na barových židličkách hned vedle nás a našich kamarádů. Právě za nimi v zadní části místnosti jsem zahlédla jedny známé a upozornila na ně mé spolustolující. Jednomu kamarádovi však ve výhledu tím směrem bránil barový stůl a musel se sehnout, aby v průhledu pod ním naše společné známé našel. Když svůj zrak opět obrátil vzhůru, setkal se s opovržlivým výrazem v tváři jedné z těch tří krásek. Slečny sbalily svačinky a i se svým Moëtem se přestěhovaly o pár stolů dál zády k nám. Kamarád nechápal, ale vzápětí pochopil a začal se smát … děvčata měla ultra krátké sukénky a kamarádův focusing pod úrovní jejich stolu si vysvětlila po svém … Nu což, byla tu, aby byla viděna, ale takhle si to asi nepředstavovala … Kamarád se tak naprosto nevinně stal šmírákem lázeňským ...

O pár hodin později jsme s manželem šli na jeden z posledních letošních festivalových filmů. Jmenoval se Sleeping with other people. Trochu jsme váhali vzít na něj našeho patnáctiletého syna, ale než aby na nás přes dvě hodiny čekal sám venku, vystál si v předsálí své místo a do kina se dostal. Naštěstí neseděl vedle nás. Naše předpoklady, že film, který před pár hodinami oficiálně zakončil festival a jehož projekce se při té příležitosti zúčastnily i děti, musí být vhodný i pro dorůstající mládež, se mýlily … film byl o sexu od začátku do konce a byla to trochu silná káva… Jestli jste jako já někdy slyšeli, že Američané jsou puritáni, tak po shlédnutí tohohle filmu, si to s jistotou myslet nebudete … V sále jsem nikoho známého neviděla a upřímně doufám, že jsem ani nikým viděna nebyla …

Když jsme vyšli z Thermalu do noci, ulice již byly poloprázdné. Poslední filmu chtiví fanoušci si užívali Amélie ve vzdáleném letním kině a tady se postupně uklízelo. Lidé se trousili domů. I tak tu bylo na běžné varské poměry nebývale živo. Musíme si zase zvyknout na to, že v dalších dvanácti měsících se Karlovy Vary v těchto pokročilých nočních hodinách opět ponoří do tmy a ticha. Malá šance, že někoho potkáte, že někoho uvidíte a budete viděni … tak na viděnou opět za rok!